Vztah se současným partnerem

Pokud žijeme s partnerem, tak se potkáváme denně - nejenom v romantických chvílích, na které jsme si udělali oba dva čas a na které jsme se příjemně naladili, ale i v situacích, kdy je třeba řešit každodenní problémy, rozpočet, výchovu dětí, úklid a další naprosto neromantické problémy. 

Pochopitelně tak vznikají názorové rozdíly a z nich plynoucí konflikty. Na rozdíl od všech ostatních vztahů jste coby partneři na naprosto stejné úrovni - není zde žádná autorita, která by v případě rozporu rozhodla. Není zde žádný nadřízený ani podřízený a ani žádný arbitr, za kterým byste zašli, aby vás rozsoudil. Jste na to jen vy dva a musíte se dohodnout. 

Největším nástrojem je zde tolerance. Jak moc mi záleží na tom, aby bylo po mém? Je to opravdu nutné, nebo je to víceméně jedno? Co přesně je tady tou věcí, která mi činí nepohodu a rozladění? Neřeším si tím jenom své uražené ego? Nebo nejde spíš o mocenský boj, kdo získá ve vztahu dominanci?

To vše je třeba si poctivě uvědomit a věci, které ve skutečnosti žádný význam nemají, neřešit. Je velmi důležité mít dostatečnou sebedůvěru a uvědomování si vlastních kvalit. Pak nebudete mít problém říci "Dobrá, udělej to jak myslíš" a budete vědět, že tím nejste ani menší, ani méně významnější. Ty zbylé věci, na kterých opravdu záleží (a bude jich jen pár, to vám garantuji), je třeba s klidnou hlavou probrat. 

Nyní vám bude největším nástrojem otevřenost. Je třeba důkladně popsat vaše stanovisko a dodat rozumné argumenty. Totéž chtějte po partnerovi a pečlivě si jej vyslechněte. Je něco zajímavého na tom co říká? Nepřehodnotíte své stanovisko? A co třeba nějaký rozumný kompromis - nebo nějaké úplně jiné, nečekané řešení - nedá se najít?

Mám to štěstí, že mám skvělou ženu, se kterou jsme na jedné vlně, a nedělá nám problém se na čemkoliv dohodnout - za přispění už zmíněných nástrojů, tolerance a otevřenosti, a samozřejmě také lásky. Pokud jste oba dva na úrovni, nebude problém nějaké řešení najít. A pokud váš partner vaší úrovně nedosahuje, pak je třeba se dobře zamyslet nad tím, proč s ním vlastně jste. Ale to už je téma na někdy jindy...