Tajemství pohody - láska

Nejhlubším tajemstvím pohody je láska - láska nejenom partnerská, ale láska univerzální - k sobě samotnému, k lidem kolem nás, k věcem, které nás obklopují. Láska ke všemu, co vezmeme do ruky a užíváme. Láska k tomu, co právě vyrábíme pro někoho neznámého... Na vánoce jsem od otce dostal koupelovou sadu - krabičku, ve které byl sprchový gel, koupelová pěna a pár dalších věcí. Jakkoliv se to o věcech běžné spotřeby nedá říci, tahle sada byla už na první dotek jiná, jakoby očarovaná...

Z krabičky na mě dýchla obrovská pohoda - a láska. Byly v ní už zmíněný gel a pěna a také pár dalších věcí, o kterých výrobce věděl, že patří k oné velmi krásné pohodě při koupeli - a tak je k tomu gelu a pěně přiložil. Jemná froté žínka, ručně vyráběné mýdlo a také dvě ručně vyrobené svíčky - aby ta pohoda byla dokonalá. Každá lahvička byla ručně převázána stužkou, žínka byla pečlivě složená do ruličky a také převázaná stužkou - a dokonce i na tom mýdle byla stužka. A všechny věci byly pečlivě poskládány do z překližky slepené, černě lakované krabičky.

Nevím, čí ruce tu sadu vyrobily, otec už dávno neví, kde ji koupil, ale tolik pohody a lásky pohromadě jsem snad ještě nedostal. Člověk, který tu sadu vyrobil, nevěděl, pro koho bude, a přesto do ní vložil to nejcennější, co mohl - své srdce.

A krabička se složitou cestou dostala až ke mně - ke člověku, který vůbec netuší, kdo ji vyráběl. Možná to bylo v nějakém družstvu tělesně postižených - tam vzniká mnoho takových krásných věcí - protože ti lidé často mnohem lépe než my vědí, v čem jsou hodnoty tohoto světa.

Láska není vztah. Láska je stav. Stav plný vnitřní radosti a pohody. Stav, kdy chcete někomu udělat radost a nevíte, jestli vám za to poděkuje nebo ne. Dokonce nemusíte ani vědět, pro koho to bude. Nezáleží na tom. Dáváte své srdce, dáváte svou lásku - ze svého nevyčerpatelného zdroje.