Sedmidenní očistná hladovka
Jak už jsem ohlásil před Vánocemi, krátce po Silvestrovských oslavách jsem uskutečnil delší očistnou hladovku. Slíbil jsem podělit se o nové poznatky, takže tady jsou. Zkušenosti z předchozí třídenní hladovky byly povzbuzující, a tak jsem se odhodlal k delšímu pokusu. K úplné spokojenosti by mi stačilo vydržet pět dní, ale nakonec se mi podařilo půst protáhnout na celý týden. Jak sedmidenní hladovka probíhala a jaký prospěch mi přinesla?
Hladovku jsem zahájil v pátek večer, kdy jsem si dal poslední jídlo. V sobotu ráno jsme si pak s mojí ženou šli pořádně zacvičit do fitness centra. Dali jsme si organizovaný posilovací trénink, docela zabíračku. Odpoledne mne pak čekalo pročištění střev za pomoci Zaječské hořké a pak už jen pravidelný pitný režim. Připomínám, že cokoliv jiného než voda hladovku zcela znehodnotí, protože nedojde k zastavení metabolismu. Kvůli tomu pak nedojde k přepnutí na vnitřní spalování a tělo se nezbaví odpadu. Pro detaily odkazuji na knihu "Hladovění" od odborníka na slovo vzatého - Gennadije Malachova.
První tři dny měly podobný průběh jako při třídenní hladovce, ale cítil jsem se o poznání lépe. Myslím si, že to bylo hlavně tím, že už jsem věděl, do čeho jdu, a neměl jsem z toho žádné obavy. Také to, že už se v domácnosti nepeklo na Vánoce jako minule, mi ulehčilo od trápení a pokušení. Po třech dnech začalo fungovat vnitřní spalování a pocit hladu úplně přestal. Čtvrtý a pátý den jsem se tak cítil úplně v pohodě, naprosto bez problémů. Pátý den ráno jsem šel s kolegy na squash a nedal jsem jim žádnou šanci. Šestý den jsem začal pociťovat tlak v břišní krajině, ale nešlo mi se vyprázdnit. Bylo jasné, že opět dojde na Zaječskou hořkou. Ta, ačkoliv mi zabírá do půl hodiny, si tentokrát dala načas, ale to čeho jsem pak se zbavil, stálo za to. Vůbec bych nevěřil, kolik kalu a nečistoty se může v těle nasbírat, když přitom vůbec nic nejíte. Po celou dobu hladovky jsem se snažil zachovávat všechny své běžné aktivity a v ničem jsem se neomezoval. Takže sedmý den ráno, v pátek jako obvykle, jsem si šel opět zahrát squash. Úbytek sil se už ale projevil, rychle jsem se zadýchával. Zadarmo jsem jim to nenechal, ale na vítězství to tentokrát opravdu nebylo. No, pomalu byl čas s hladovkou končit.
Večer, přesně týden po posledním jídle jsem si nalil mrkvovou šťávu, připil jsem si se svojí skvělou ženou, která mi celou dobu fandila, a hladovku ukončil. Samozřejmě to neznamená, že si hned druhý den dám vepřovou se zelím a knedlíkem, to by mohlo být mé poslední jídlo v životě. Po tak dlouhé hladovce je návrat k normálnímu stravování docela zdlouhavý, téměř stejně dlouhý jako hladovka sama. Metabolismus musí pomalu nastartovat a nebude fungovat hned naplno. Ovocné šťávy a jogurt, v dalších dnech pak ovoce, zeleninové saláty, případně zeleninový vývar. Opatrně můžete přidat chlebovou placku z naklíčeného obilí. Teprve pátý den můžete něco od masa, třeba rybu, ale stále s mírou a opatrně.
Tyto informace prosím v žádném případě neberte jako vyčerpávající návod, spíš svědectví o tom, co vás čeká, pokud se pustíte do něčeho podobného. Pokud byste to s delšími hladovkami mysleli vážně, tak si důkladně prostudujte výše zmíněnou knihu "Hladovění" od Gennadije Malachova, případně jinou odbornou knihu o hladovění. Co jsem tím získal? Stálo to vůbec za to? Stálo.
Na mém vzhledu byste poznali změnu: Zhubnul jsem čtyři kila, zmizelo mi bříško, vyhladily se mi vrásky kolem očí. Další moje benefity už očima nerozpoznáte, ale já o nich vím. Dnes jsem byl na měření kondice přístrojem InBody. Výsledky jsou lepší než jsem čekal: Množství tuků v těle přesně uprostřed normálního pásma, množství kosterního svalstva nad průměrem. Proteiny nad normálem, minerály také. Celková kondice 89 bodů ze sta - běžná populace mívá kolem 80.pH moče se mi spravila z kyselých 6,0 na zásaditých 8,0. Běžná populace mívá kolem 6, výjimkou není ani 5,5. Ideál je 7,4 - 7,5, pouze kojenci živení mateřským mlékem mívají 8,0 - 8,5.
To jsem omládl docela dost, viďte?