Pravidla rozchodu

- Buďme zcela otevření a jednoznační. Nedovolme, aby si náš protějšek něco vysvětloval jinak, než jak to myslíme - především aby si nedělal nějaké plané naděje.
- Buďme maximálně citliví. Zdržme se jakýchkoliv výčitek nebo dokonce přenášení viny na toho druhého. To nastává často - především proto, abychom odvedli pozornost od našeho vlastního "selhání" a přehodili zodpovědnost jinam.
- Nemá smysl cokoliv vyčítat ani když jsou důvody opravdu zřejmé. Partner(ka) to vypjaté situaci stejně nepřijme a ani to není cílem. Cílem je dohodnout se na rozchodu a míra zavinění je naprosto lhostejná. Prostě "Odcházím" a hotovo.
- Nepřipusťme žádné vydírání. To lze očekávat především tam, kde existoval vztah na základě vděčnosti a vzájemně poskytovaných služeb.
- Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, takže se stává, že bývalý partner či partnerka vyhrožuje majetkovou likvidací, citově vydírá, nebo dokonce vyhrožuje sebevraždou. Ale chtěli byste setrvávat v ukončeném vztahu jen proto, abyste neztratili majetek? Začít znovu z nuly je opravdu drsné. Ale na druhou stranu, žít ve vztahu s člověkem, který vás deptá tím, že mu není zatěžko vás sprostě obrat, je zhola nepřijatelné. Jediné správné řešení je odejít za každou cenu, s vědomím, že to přijmete, i když byste náhodou opravdu o vše přišli. Další život vám totiž může ukázat, že jste nic důležitého neztratili, protože peníze je možné znovu vydělat, na rozdíl od nešťastně promarněného života, který vám už nikdo nevrátí. A to nejsou jen plané řeči, ale osobní zkušenost.
- A jak se zachovat, když dojde na nejhorší možné citové vydírání - vydírání sebevraždou? Na to je jediná odpověď: "Já jsem ti život nedal(a) a já ti jej nemohu vzít. Pokud se k něčemu takovému rozhodneš, je to tvoje volba. Je to tvoje hlava, která to vymyslí a je to tvoje ruka, která to udělá. Já s tím nic společného nemám." Příkladem budiž dávno zapomenutá historka z mého mládí, kdy jedna dívka, kterou jsem znala, vydírala svého bývalého chlapce tím, že skočí pod tramvaj. A on na to jen: "Jak chceš." Dívka samozřejmě nikam neskočila a o pár let později se provdala za jiného. Pokud byste však měli pocit, že máte co do činění s labilním člověkem, který se chová opravdu nesvéprávně, měli byste informovat někoho důvěryhodného z jeho blízkého okolí a zkusit dotyčného přesvědčit, aby navštívil psychiatra. Pokud se to nepodaří, není to vaše chyba a není to ani důvod, abyste se v takovém vztahu jakkoli dál angažovali.
- Pokud je třeba vyřešit rozdělení společného majetku, buďme raději velkorysí a nesnažme se urvat pro sebe maximum. Hodně nám to usnadní budoucí vztahy, zvlášť, když jsou zde děti a my budeme muset spolu i v budoucnu občas komunikovat.
- Může se stát, že partner nebude tak férový a korektní jak my, a to je dalším důvodem to zbytečně nenatahovat. Pokud dojde k nějakým podrazům či naschválům, nikdy se nenechme vyprovokovat k nějakým citově zabarveným projevům nebo hádkám.
- Je nutné uchovat si chladnou hlavu a maximální citový odstup. Čím emotivněji protějšek vystupuje, tím chladněji bychom měli jednat my. Ve vypjatých chvílích se vyplácí věcná, neosobní, až trochu úřednická mluva. Jako kdybychom to nemluvili my, ale právník, který nás zastupuje. Nesklouzněte však k aroganci.
Když jsme článek o rozchodu připravovali, probírali jsme doma obsah. Zaslechl to náš syn, čerstvý teenager, který si rád zažertuje, a zahlásil: "Tak řeknu 'sorry, už nechoď', a je to, ne?" A my na to: "A co když už bydlíte spolu? A co když máte děti?" "Aha", zasmál se: "tak v tom případě 'všechno je moje, děcka si nech'."
Myslel to jako vtip a povedlo se mu to - opravdu jsme se zasmáli. Ale ve skutečnosti dobře víme, že je to častý příběh ze života, který vůbec vtipný není...
Chovejte se prosím k sobě vždy s respektem, tak, abyste se nemuseli stydět, až emoce vychladnou. Slova, která v afektu vyřknete, se můžou velmi hluboce zapsat do duše vašeho protějšku, a potom je velmi těžké navodit normální komunikaci.