Není třeba závodit

Docela se snažím sportovat a často si vyzkouším něco nového - nějaký nový sport nebo nový styl toho, co už znám. Je to mnohem zábavnější, než pořád dokola provozovat jeden a tentýž sport, zdokonalovat jeden a tentýž styl, pilovat techniku a pomalu se probojovávat mezi ty, o kterých okolí říká, že jsou "fakt dobří". Pro mne samotného to není důležité, baví mne to i tak a splňuje mi to vše, co od toho sportu a své zábavy očekávám. Ale je zvláštní, že tím často provokuji ty, co jsou "fakt dobří", vlastně ty, co jsou fakt dobří bez těch uvozovek. Co to opravdu umějí na vysoké úrovni...

Všimnou si, že nemám dokonalý styl, že nemám dokonalou techniku a že nemám dokonalé využití energie. Že to co dělám, není tak efektivní, jak by mohlo být. A rozhodnou se mi radit. Že oni - při stejné vložené energii - dokážou běžet dál, plavat rychleji, úder mají prudší... Rád se přiučím, když se mi chce, ale klidně si pokračuji po svém, když se mi nechce. Oni totiž nechápou, proč vlastně sportuji. Není třeba závodit. Důležitá je aktivita sama o sobě. Je důležité, že strávíte celý den venku, na slunci, v pohybu. A vůbec není důležité, jestli uběhnete za tentýž čas deset kilometrů, nebo patnáct. Není třeba závodit. Je důležité "spálit ten benzín", ne ujet 100 kilometrů za dva litry...

Jestli jste si všimli, považuji aktivitu za jednu z nejdůležitějších komponent našeho elixíru mládí. Ale mluvím o aktivitě jako takové, nikoliv o soutěži, kde jde o dokonalost a o vítězství. Nám jde o zdraví a trvalé mládí a to vítězství k tomu nepotřebujeme. Skoro se mi chce říci opak: Pokud jdete tvrdě za vítězstvím a opravdu trvale vítězíte, ztrácíte motivaci. Brzy vás to přestane bavit...