Makro- nebo mikro- biotika?

V receptech, které upřednostňujeme, je poměrně málo komponent. Je to zcela záměrně. Známé makrobiotické stravování vám bude radit spíš opak - v každém jídle by měly být všechny chutě a všechny barvy. Na první pohled to vypadá rozumně, jenže až si takovou makrobiotickou stravu budete dělat častěji, zjistíte, že vlastně každý den jíte to samé - stejné chutě, stejné barvy...

Když se naučíme vařit z mála komponent, získáme daleko větší pestrost - a přitom nám spižírna nemusí přetékat všemi možnými surovinami. Je to i šetrnější pro žaludek, rozkládá se mu tam mnohem méně různých věcí. Podívejte se na náš recept s brokolicí a schválně si spočítejte, kolik je tam různých komponent: Brokolice, česnek, bazalka, sójová omáčka, olej. Pět věcí, a přitom chuť je plná, rozhodně to není nějaké ošizené jídlo. A i když přidáme kousek masa, pořád se vejdeme do desíti.

Budeme se snažit vařit tak, abychom tu desítku nepřekročili. Náš trávicí systém tak bude mít mnohem méně práce a dokonaleji vstřebá všechny živiny. 

Nástrahou jsou různé kořenící směsi. Třeba i takové kari je směsí nejméně sedmi různých koření (chilli, kurkuma, kardamom, koriandr a pár dalších, podle regionu). Garam masala je dokonce z desíti různých koření. Takže pokud použijete takovou směs, hned jste v pokrmu použili sedm nebo deset složek. U těch osvědčených kořenících směsí, jako je právě kari a Garam masala, to tolik nevadí, tam je to složení docela vyladěné, ale komerčním směsím typu směs na gril, směs na ryby apod., které často mívají vysoký podíl soli, se buď vyhněte, nebo si dopřejte kus masa či ryby takto kořeněné a k tomu už jen syrovou zeleninu bez dochucovadel.