Kdo nám pije krev

Nejsme na světě sami. To je na jednu stranu dobře, protože svět je tak mnohem krásnější, nehledě na to, že bez mnoha rostlin a živočichů bychom neměli co jíst. Na druhou stranu to znamená, že i my jsme součástí složitého potravního řetězce. Naštěstí pro nás to obvykle nekončí potupnou smrtí v zubech krokodýla nebo jiné velké příšery, nýbrž darujeme svou krev po kapičkách. Našimi nejčastějšími predátory jsou totiž rozliční zástupci hmyzí říše. Dnes se podíváme na ty nejdrzejší z nich a řekneme si také, jak se jim bránit.

Komáři

Jak se praví v jedné krásné hádance, kdo ho zabije, vlastní krev prolije. Komáři jsou celosvětově docela velký problém, protože šíří (především v Asii) malárii. Když jsme jeli do Indie, dostali jsme kromě nejrůznějšího očkování také mimořádně silný repelent, jehož cílem bylo, aby ten komár zahynul dříve, než vůbec stihne sednout. Jiná obrana tam prostě není. V českých zemích naštěstí nákaza malárií nehrozí, ale i tak je komár jedním z těch nepříjemných otravů, na které narazíte nejčastěji. Na české komáry naštěstí platí prevence a i ten nejobyčejnější repelent udělá dobré služby. A pokud přece jen dostanete nějaký ten štípanec, pomůže potřít si ho cibulí a máte to za sebou.

Ovádi

Ovád není tak častým útočníkem jako komár, ale když už se rozhodne, že se od vás napije, tak je hodně nepříjemný, stejně jako jeho blízcí příbuzní, bzikavky. Lidově je všechny nazýváme hovada a toto důvěrné pojmenování dobře vystihuje náš vřelý vztah k nim. Všechna hovada umějí velice dobře létat a je opravdu těžké se jich zbavit. Navíc umějí na člověka sednout tak opatrně, že si toho vůbec nevšimnete. Nu což, když už se jim podaří se napít, na štípanec opět pomůže cibule, i když ji, na rozdíl od komára, musíte aplikovat vícekrát.

Muchničky

Muchničky jsou malé, asi 4 mm velké mušky. Zdálo by se, že nebudou takovým problémem, ale opak je pravdou. Jejich štípnutí je velice bolestivé a může se snadno zanítit. Výsledkem jsou ošklivé podlitiny a jsou popsány i případy otravy krve. Na muchničky bohužel nezabírají běžné repelenty a ani léčení štípanců cibulí nezabírá. Přesto jeden účinný prostředek existuje: Je to šťáva z netřesku.

Nedobrovolným experimentátorem se zrovna minulý týden stala moje žena. Její rána od muchničky se změnila v horké červené kolo, které začalo hodně otékat. Cibule pomohla jen dočasně a otok se rychle vrátil. Naštěstí jsme se dočetli o účincích netřesku na rány od muchniček, a protože nám na zahradě netřesk roste, mohli jsme to hned vyzkoušet. Potvrzujeme, že to funguje. 

Netřeskový zábal na štípnutí

Netřesk je potřeba naklepat, aby z něj začala téct šťáva. Mokrý netřesk jsme přiložili na ránu a překryli plátěným kapesníkem a pak jsme to omotali potravinářskou fólií. Šťáva z netřesku totiž barví a nejde vyprat. Nakonec jsme dali ještě vrstvu obinadla. Obklad působil celou noc a ráno to bylo o poznání lepší, ztratila se úporná horkost a částečně otok, barva se taky zlepšila. Po druhém zábalu došlo k dalšímu zlepšení a třetí zábal už nebyl potřeba. Můj bratr měl podobný štípanec loni, ale protože recept s netřeskem tehdy neznal, bojoval s ošklivou ránou celý měsíc, navíc s pomocí antibiotik. 

Nenechme si zkazit letní pohodu. Bodavý hmyz je nepříjemný, ale bojovat se s ním dá. Pokud nepomůže repelent či hbitá ruka, tak zcela jistě pomůže cibule a netřesk.