Jednodenní suchá hladovka
Že je hladovka nejúčinnější metodou tělesné i duševní očisty, o tom není sporu. Důkazy o tom přinášejí odborníci i amatéři a i zde na Elixíru mládí najdete několik reportáží s mými pozitivními zkušenostmi. Je ale taky zřejmé, že opravdu účinná očistná hladovka, to není věc jednoho víkendu - jde o několik týdnů poctivého hladovění, s konzumací pouze čisté vody. Jenže život je plný společného jídla a pití a člověk se během hladovky vyloučí z velké části rodinného i společenského dění. Pro ty, co si chtějí účinné hladovění zkrátit a mají dostatečně silnou vůli, mám řešení. Je jím suchá hladovka, při které se vůbec nic nejí a vůbec nic nepije.
Jeden den suché hladovky vydá za tři až čtyři dny hladovky klasické. Vyloučení pitného režimu podstatně zrychlí odbourávání tuků, navíc nás účinně zbaví virů, bakterií a parazitů - buňky v organismu urputně bojují o vodu a na mikroorganismy se nedostane. Další výhodou je, že se tělo zbaví těžké deuteriové vody. Deuteriová voda (někdy se jí také říká mrtvá voda) se hromadí v organismu, ale ničeho se neúčastní a ničemu neprospívá. Podle odborníka na hladovění Gennadije Malachova dokonce způsobuje stárnutí. Suchá hladovka je jediná známá metoda, jak deuteriovou vodu dostat z těla ven.
Běžně praktikované metody, například kaskádové suché hladovění podle L. A. Ščennikova, nepočítají s delší než pětidenní fází. Vícedenní suchá hladovka není moc prozkoumaná, nejspíš proto, že na rozdíl od klasického hladovění ji praktikuje mnohem méně lidí. Nějaké lékařská analýza, která by popisovala, co se děje s tělem v kterém dni hladovění, není k dispozici a přímých svědectví je jen málo. Z bible se dovídáme o 40 dnech Mojžíšova půstu, když sepisoval zákony na hoře. To byla vlastně první popsaná suchá hladovka, protože se píše, že Mojžíš ničeho nejedl ani nepil. O Kristovi se zase píše, že odešel do pouště a tam se čtyřicet dní postil. Ale jestli měl s sebou nějaké zásoby vody nebo byl o žízni, to už jsem tam nikde nedohledal. V obou případech je ten půst jen součástí jiných, mnohem větších událostí a o zdravotním průběhu se v bibli nic nedočteme.
Gennadij Malachov uvádí svého přítele Alexandra, který hladověl o suchu jedenáct dní a který si velice pochvaloval obrovský příliv energie, a pár dalších lidí, kteří si desetidenní suchou hladovkou vyléčili nejrůznější neduhy. Česká odbornice na hladovění MUDr. Vilma Partyková pouze cituje Malachova a žádné své poznatky nepřidává. Svých deset dní o hladu a žízni si prožil i český fakír Zdeněk Zahrádka, když se nechal zakopat do země na deset dní, ale z článků popisujících jeho výkon jsme se v podstatě nic zvláštního nedozvěděli.
Suchá hladovka je tedy pole neorané. Možná i proto jsem se svým prvním pokusem dlouho otálel. Věděl jsem, že to chci vyzkoušet, ale pořád mi chyběla "ta správná příležitost". Přestože mám s hladovkami dost zkušeností, do té suché varianty se mi pořád nechtělo. Ale postupně jsem si uvědomoval, kde ten blok sedí: No přece v hlavě - hlava je největší překážkou hladovkářů. Zvládat klasickou hladovku se mi už daří bez problémů, tohle je ale úplně jiná liga. Suchá hladovka holt chce mnohem silnější odhodlání. Nakonec jsem to odhodlání nasbíral a šel do toho. Na začátek si nedávám velké cíle, jeden den bude tentokrát stačit.
Příprava
S přípravou jsem začal už den předtím. Pojedl jsem jen málo, na oběd pouze vegetariánskou stravu, odpoledne ovoce. O půl deváté večer konec, vyčistil jsem si zuby a naposledy jsem se napil. Hlava šrotuje, přemýšlím, jestli se na to přece jen nevykašlu, ale odolal jsem, ještě jsem si chvíli četl a pak šel do postele. Na den hladovky jsem si naplánoval hodně práce, abych se důkladně zabavil a aby hlava neměla čas přemýšlet, jestli by nebylo lepší toho nechat.
Den hladovky
Vstávám o půl osmé a odhodlání se mě zatím drží, takže ráno žádný čaj ani káva, dokonce ani voda. Pomalu se oblékám do pracovního, jdu ven a pouštím se do práce. Kolem chalupy je práce vždycky dost, tak dnes s tím aspoň pořádně pohnu... Kolem druhé odpoledne začínám mít hlad, ale dá se to vydržet. K večeru hlad ustupuje, cítím se dobře. Je zajímavé, že žízeň vůbec nepociťuji, slin v ústech je dostatek. Do postele jdu kolem jedenácté a mám to za sebou. Jsem docela překvapený, že to šlo tak hladce, čekal jsem to horší.
Návrat
Návratová fáze je u suché hladovky jednoduchá - ráno po probuzení půl litru čisté vody, po dvou hodinách kefír, po dalších pěti hodinách už v podstatě cokoliv - aspoň tak to popisuje Gennadij Malachov, podle kterého se v hladovění řídím. Jelikož mám za sebou pouze jednodenní hladovění, mohu návratovku trochu urychlit. O půl deváté dopoledne (přesně den a půl od posledního doušku) si dávám sklenici vody. Kdo by si myslel, že ta sklenice do mě vletí jak do výlevky a že si hned půjdu pro další, ten by se mýlil. Jsem překvapený, že mi stačí si pocucávat - třídecová sklenice mi vydržela skoro půl hodiny. Je zřejmé, že jednodenní suchá hladovka - žízňovka - nepředstavuje pro organismus enormní zátěž, jak jsem si původně myslel. Za chvíli si dám kozí kefír a těším se na oběd. Dopisuji tenhle článek, dávám jej na stránky Elixíru a začíná mi úplně normální obyčejný den.