Jednadvacetidenní očistná hladovka - cesta tam a zase zpátky

Mám za sebou jednadvacetidenní očistnou hladovku. V minulých článcích si můžete přečíst, jak přesně probíhala i jak se mi měnily základní tělesné parametry. Hladovkou samotnou ale celý očistný proces nekončí, následuje návratová fáze, která trvá stejnou dobu jako hladovka samotná. Během návratové fáze je třeba velmi opatrně nastartovat zažívací ústrojí, neboť to je během hladovky v klidu, aby mohly probíhat očistné procesy. Zatímco hladovku můžeme přirovnat k řízení letadla v horizontálním letu, návratová fáze je daleko náročnější - jako když jdete na přistání. Podívejte se se mnou, jak jsem takové přistání zvládl.

RESTART

Neděle 27.1. V jednu odpoledne začínají přípravy. Čistím si mrkev a pak z ní na odšťavňovači vyrábím šťávu. V 16:00 nastává hodina H, což znamená, že hladovka je u konce. Mrkvovou šťávou zahajuji třítýdenní fázi návratu mezi normálni smrtelníky. Začínat stravování je na hladovce to nejtěžší - trávicí systém je vypnutý a nesmíme ho zahltit běžným jídlem. V opačném případě hrozí nepříjemné komplikace, dokonce i zauzlení střev. Takže dnes je to jen půl litru mrkvové šťávy, kterou pocucávám až do večera. 

PRVNÍ TÝDEN 

1. den: Pondělí 28.1. Na dnešek mám příděl mrkvové šťávy větší, celkem dva litry. Popíjím pomalu, abych zažívání nepřetěžoval. Večer vyrábíme mrkvovo-celerovou polévku, která bude mým zítřejším jídlem. Také jsme nakoupili dostatek kozího kefíru, který mi pomůže doplnit střevní mikroflóru. Vyrábíme domácí jogurt, na který si troufnu pozítří. Z dalšího jogurtu pak vyrobíme domácí sýr. 

2. den: Úterý 29.1. Ráno mixujeme dohladka dnešní porci polévky, zatím smím jen kašovitou stravu. Ke snídani mám kefír, na oběd pak tu polévku. Obojí je vynikající. Holt, po třech týdnech o vodě člověku chutná. Stále ale musím velice opatrně, do první stolice je tuhá strava zakázaná. Večer si dávám banán, poctivě rozžvýkaný na kašičku. Pociťuji daleko menší potřebu spánku. Chodím spát kolem půlnoci, v pět ráno se vzbouzím a už se mi nechce spát. Dává mi to mnohem víc času věnovat se zájmovým činnostem, například vylepšování vzhledu Elixíru mládí. Snažíme se o maximálně čistý design, pohledný pro oko a snadno čitelný. 

3. den: Středa 30.1. Na programu je opět polévka, tentokrát už nemixovaná, zato jsem si do ní přidal česnek. Samozřejmě ji musím velice dobře žvýkat, než ji pustím do žaludku. S napětím očekávám první stolici. Jsem ve třetím dnu návratové fáze, a pokud je všechno v pořádku, měla by se už dostavit. Během dne se nic neděje, tak jsem lehce nervózní. Nakonec jsem se rozhodl pro cvičení (je popsáno v samostatném článku). Cvičení zabralo i tentokrát a do dvaceti minut jsem šel konečně na velkou. Hurá, střeva fungují! Nejkritičtější fáze je za mnou a od této chvíle si mohu dovolit i tužší stravu. 

4. den: Čtvrtek 31.1. Ráno jsem si dovolil dát menší hrnek kakaa, ale je zvláštní, že i když je v kakau alkaloidů jen minimálně, docela mě rozpumpoval - škoda, že jsem neměl po ruce měřič krevního tlaku. Potvrzuje se, že během hladovky a v návratové fázi je jakýkoliv lék nebo stimulant minimálně desetkrát účinnější než během normálního stravování. Takže na to pozor, kakao si dám nejdřív zase za týden. Tahle zkušenost budiž také výstrahou ohledně alkoholu. Tomu je třeba se v návratové fázi důsledně vyhýbat - jakékoliv porušení této zásady by mělo velmi vážné následky. Stejně tak se vyhněte veškerým energetickým nápojům. Na jídelníčku je opět mrkvovo-celerová polévka (udělali jsme jí opravdu hodně), ovšem vylepšená o červenou čočku a mořskou řasou. Stále zásadně nesolím, prvních pět dnů by se sůl vůbec neměla konzumovat. Také mám chlebovou placku z naklíčeného kamutu a samozřejmě kozí kefír - ten je k chlebové placce opravdu vynikající pochoutkou! Dopoledne jsem měl další stolici, větší než včera, krásně čistou a téměř voňavou, jako od miminka. Toaletní papír jsem téměř nepotřeboval. Takto by měla vypadat stolice od člověka, který se důsledně stravuje tím nejzdravějším způsobem. Mimoděk jsem si vzpomněl na příhodu, kterou ve své autobiografii popisuje Lemmy Kilminster, basák z metalové kapely Motorhead (dříve působil v Hawkwind). Byl jednou na návštěvě u svého hudebního kolegy, který měl děsně lakomého otce. Když šel na toaletu, spoluhráčův otec za ním volal: "Jenom čtyři kousky toaleťáku!". Mohl bych odseknout: "Vy jste se zbláznili, dva stačí!". Ale Lemmy se asi takhle zdravě nestravoval, tak nevím, jak to vyřešili... 

5. den: Pátek 1.2. Pátek a celý víkend trávíme na chalupě. Ráno jsem si dal chléb s domácím pomazánkovým máslem a jogurt s meruňkovou marmeládou - obojí také domácí. K obědu máme zbytek mrkvovo-celerové polévky s čočkou, mořskou řasou a česnekem a jako hlavní chod je houbové rizoto. Odpoledne jdu štípat dřevo a těším se na bábovku, kterou žena mezitím chystá. Už nemám žádnou samostatnou stravu, jím společně s rodinou, která se i za normálních okolností stravuje poměrně šetrným způsobem. Maso ovšem stále vynechávám. 

6. den: Sobota 2.2. Stravuji se již téměř běžným způsobem (míněno běžným v naší rodině). Žena totiž i v běžném provozu rodiny vaří velice šetrná jídla, takže už se nemusím stravovat samostatně. Ráno si dávám domácí chléb s máslem, což je vlastně mé první jídlo se solí (prvních pět dní návratové fáze je sůl zcela zakázána) a také první jídlo, kde je nějaký tuk - v tomto případě to máslo. Na oběd je cibulové kváskové kyselo a zbytek houbového rizota. Také máme jablečnou buchtu. Odpoledne jedeme do Bučovic do čajovny. Já si dávám himalájský ajurvédský čaj Prana, abych neměl žádný tein - na ten mám ještě čas. 

7. den: Neděle 3.2. Všechny nástrahy návratové fáze jsou úspěšně za mnou a já už funguju víceméně normálním způsobem. Stravování si samozřejmě hlídám, vaříme podle zásad minimalistické kuchyně, což jsou jídla z minimálního množství surovin, aby se zažívání mohlo soustředit jen na určitý druh potravy. Ale takhle vaříme prakticky stále, takže žádná změna. Na oběd opět cibulové kyselo, jako druhé čočka s houbami. Stále platí: Žádný alkohol, žádný kofein nebo tein. Samozřejmě také žádné energetické nápoje, ale ty já stejně nepiju. 

DRUHÝ TÝDEN

Druhý týden už uvedu souhrnně, protože se nic zvláštního neděje. Ve středu jsem si dal rybu a tím jsem zahájil i masitou stravu. Dále už se nijak neomezuji, ale znovu připomínám, že se stravujeme i tak velice šetrně, takže naše obvyklá jídla zcela vyhoví i pravidlům pro druhou polovinu návratovky. To znamená masa a tuků jen velmi málo, hodně ovoce a zeleniny, pečivo jen naše domácí kváskové. 

Jediné, co stojí za zmínku a za varování, je to, že podobně jako jsem během hladovky necítil téměř žádný hlad, nyní necítím žádné nasycení. To znamená, že i když se pořádně najím, nedostaví se pocit nasycení, a kdybych se měl řídit podle odezvy z těla, cpal bych se nepřetržitě celý den. To samozřejmě nesmím, takže si musím množství stravy dost hlídat. I tak se mi stalo, že jsem to ve čtvrtek moc neuhlídal, to jsme byli se synem v restauraci. Naštěstí organismus po hladovce velmi rychle vyprazdňuje (ve střevech se nic nehromadí), takže ta nadbytečná potrava šla zase brzy ven. Až během druhého víkendu, tedy po čtrnácti dnech od ukončení hladovky, se začíná pocit nasycení projevovat, takže přejídání už nehrozí.

Tím jsme si prošli hlavní události a nástrahy návratové fáze. Znovu opakuji, že byste informace o tak dlouhé hladovce neměli brát jako návod na její provedení, ale spíš jako zprávu o tom, co vás může během takové hladovky potkat. Pokud byste se chtěli do takto dlouhých hladovek pouštět, je naprosto nezbytné prostudovat si odbornou literaturu, například Gennadije Malachova nebo MUDr. Vilmu Partykovou. Knížky obou autorů jsou stále k sehnání, takže neváhejte...

Všechny články série:

Jednadvacetidenní očistná hladovka - den po dni
Jednadvacetidenní očistná hladovka - statistika
Jednadvacetidenní očistná hladovka - cesta tam a zase zpátky (právě čtete)
Jednadvacetidenní očistná hladovka - konečný účet