Je možné slíbit trvalý vztah?

Harmonické partnerství je něco úžasného, a kdo to prožil či stále prožívá, dá mi za pravdu. Není divu, že si partneři chtějí takový stav pojistit a zajistit jeho trvání co nejdéle, nejlépe napořád. Ještě silnější nutkání udržet vztah co nejdéle mají čerstvě zamilovaní, vše jim připadá naprosto fantastické a představa, že by o to mohli přijít, je leká. "Slib mi, že mě budeš milovat navždy!" "Samozřejmě, miláčku, nikdy Tě neopustím!" Držíme jim palce, ale co myslíte? Vydrží jim to? Jaké mají šance?

Je nepochybné, že v tuto chvíli to oba myslí upřímně a opravdu to tak chtějí. Jenže pokud jste četli jeden z předchozích dílů seriálu nazvaný Co je to láska?, víte, že láska není nic, k čemu by se člověk mohl rozhodnout svou vůlí. Odstavec z článku raději zopakuji:

Láska není něco, co si můžeme naplánovat, nebo k čemu se můžeme svou vůlí donutit. Láska je dar od boha (či existence, jak chcete). Oboustranná láska je nám propůjčena na tak dlouho, jak dlouho si ji zasloužíme. Přichází nečekaně a stejně nečekaně je nám odňata, pokud bůh či existence usoudí, že tak má být. V takovém případě ale nelze toho, kdo už lásku nepociťuje, jakýmkoliv způsobem vracet zpět. Láska je každé dvojici propůjčena jen jedenkrát a nikdy nebudeme znovu milovat někoho, koho jsme milovat přestali. Jakékoliv volání či prosby nepomohou. 

Slib či závazek jsou věcí vědomého konání, řízeného naší myslí a vůlí. Jenže v tomto případě děláme účet bez hostinského - tedy bez srdce. Právě srdce je tím, kdo rozhoduje, a mysl mu poručit nedokáže. Srdce dostává pokyny přímo od boha (existence...). Jaký je v daný okamžik boží záměr a proč jde nyní srdce tím či oním směrem, zpravidla nevíme, ale s odstupem času, kdy emoce vychladnou, pochopíme, že to tak mělo být. A tak je docela možné, že přes počáteční upřímné odhodlání vztah na jedné nebo na druhé straně skončí. Dopředu prostě nikdy nevíme, jestli ten vztah bude trvalý nebo ne, a jakýkoliv závazek nepomůže. Setrvávat kvůli nějakému slibu ve vztahu, který ve skutečnosti skončil, to nevede k ničemu dobrému.

Mám za to, že ani kvůli dětem by člověk neměl setrvávat ve vztahu, kde láska skončila. Děti jsou vnímavé a vidí velmi dobře, že tatínek nemiluje maminku či naopak. Hádky jsou pravidlem, hezká slova jsou vzácností nebo chybí úplně. Nevěra pak bývá součástí jejich života a někdy ani není utajovaná. Přitom rodiče jsou dětem vzorem pro jejich vlastní život, hodnoty a styl. Jak potom bude vypadat jejich vlastní rodina? 

Trvalý vztah nelze slíbit, to by nebylo férové. Můžete říci "Je mi s tebou moc dobře, jsem šťastný, že jsme se našli." To je upřímné a poctivé. Když pámbů dá, tak vám to vydrží navěky a opravdu to bude trvalé. Jednou se podíváte na dlouhé uplynulé roky a řeknete si "To máme krásný a trvalý vztah!" - a budete mít pravdu.