Jak dlouho může člověk držet hladovku?
Jaká je doba, kdy člověk vydrží bez jídla, co se přitom v různě dlouhých časových úsecích děje a proč to vlastně dělá? Popisujeme samozřejmě hladovění jako svobodně zvolený a promyšlený proces, který má vést v konečném důsledku ke zlepšení tělesné kondice.
Pro začátek si zkusme porovnat, čeho lze dosáhnout v hladovkách různé délky.
Jednodenní hladovka
Během jednodenní hladovky si pročistíte střeva, což je rozhodně důležité, ale mnohem důležitější je, že si pročistíte mysl - od blokujících myšlenek, které vám říkají, že bez jídla nepřežijete déle jak půl dne. Je to zvláštní, ale hlava je největší překážkou v úspěšném hladovění. Ta vám bude stále servírovat myšlenky na jídlo a na to, co strašného se může stát, když se okamžitě nenajíte. Pokud odoláte, velmi si posílíte svou vůli a také sebevědomí. Pravidelná jednodenní hladovka - vždy jedenkrát za týden - se právem považuje za jeden z nejlepších prostředků na vybudování silné vůle.
Třídenní hladovka
Během ní se váš metabolismus začíná připravovat na změnu stravovacího režimu. Z vnějšku žádná potrava nepřichází, takže tělo se chystá zahájit tzv. vnitřní spalování - autolýzu. To je stav, kdy tělo začne odbourávat nadbytečné tkáně - zejména tukové zásoby. To je právě naším cílem. Za tři dny toho moc nespálíte, ale dovolili jste odpočinout žaludku, slinivce a střevům. Návrat do běžného stravovacího režimu již vyžaduje jistou opatrnost, ale mnoho toho pokazit nemůžete. Třídenní hladovka je tak maximální doba, po kterou si troufnu být vaším průvodcem; pro delší hladovění už musíte nastudovat mnohem více věcí, než vám můžeme tlumočit zde na Elixíru mládí - především bezpečný návrat k normálnímu stravovacímu režimu.
Týdenní hladovka
Při sedmidenní hladovce si už naplno vyzkoušíte, co to je vnitřní spalování. Nejvíc vás asi překvapí, že ztratíte pocit hladu. To je tím, že většina lidí má tukových zásob dostatek, takže tělo rozhodně nestrádá. I pocit chladu, který je v prvních třech dnech hladovění docela výrazný, ustupuje. Paradoxně se tak v druhé polovině týdne cítíte mnohem lépe, než na začátku hladovění. Důkladně si očistíte žaludek, slinivku, střeva a nově také játra. Divili byste se, co z vás všechno může vyjít po šesti dnech zcela bez jídla - ta nepříjemně páchnoucí kalovitá hmota je stará žluč z vašich jater. Tohoto se při kratších hladovkách dosáhnout nedá.
Čtrnáctidenní hladovka
To pokračujete v očistě, teď už s velkým důrazem na játra. Játra má zcela v pořádku jen málo lidí a nejčastějším problémem je steatóza - ztučnění jater. Takovou čtrnáctidenní hladovkou můžete ztučnění jater silně zredukovat, opakovanou hladovkou pak zcela odstranit. Tím vám pomine mnoho nepříjemných projevů steatózy - pocity těžkosti a malátnosti, únava, nadýmání, zácpa či průjem, pocity na zvracení a další. Při čtrnáctidenní hladovce dochází k vyššímu okyselení organismu, což se projevuje podobně jako kocovina. To je jeden z důvodů, proč při čtrnáctidenní hladovce opět pročišťujete i mysl, protože nutkání hladovku ukončit je velké. Když vydržíte, odměna v podobě očištěných jater a hodně posílené vůle vás nemine.
Delší hladovky
Budeme-li věřit zkušenějším (např. našim oblíbeným autorům Gennadiji Malachovu a MUDr. Vilmě Partykové), čekají nás další zajímavé postupné cíle. Mým maximem zatím byly tři týdny. Zatímco pokračuje spalování nepotřebných tkání a očista orgánů, hladovka se stále více projevuje i v očistě mysli. Pokud vytrváte, mnohem lépe poznáte sami sebe a především své největší překážky v sebedůvěře. Jejich poznáním a pochopením se jich zbavíte. Při extrémních hladovkách v délce 40 dnů (jak absolvovali už Mojžíš na hoře a Kristus v poušti) je slibováno probuzení paranormálních schopností, jako třeba léčitelství či čtení myšlenek, ale to vám za sebe slibovat nemohu, jelikož jsem nic takového neabsolvoval. Kdybyste do toho někdo šel a přežil to, dejte mi prosím vědět .
Nemusím snad dodávat, že nejdříve byste měli posbírat zkušenosti s kratšími hladovkami a pak teprve postupně přidávat a nikdy zbytečně neriskovat. Nejde o nějaký osobní rekord, kolik dní vydržím, ale jak se cítím a především, co mi to má přinést.