Hladovkář v rodině I. - Co dělat, když chci držet hladovku

Nabízím vám stručný návod, jak se zachovat, co říkat a co si raději nechat pro sebe, uvažujete-li o hladovce. Jestliže se takto rozhodnete, tak máte patrně silný vnitřní důvod, proč tuto kůru chcete podstoupit. Pokud takový důvod nemáte, tak hladovění raději nepodstupujte.

• Pokud žijete v jedné domácnosti s partnerem nebo s rodinou, se kterou se vídáte každý den, tak je vhodné jim o svém záměru říci, nejlépe pár týdnů dopředu. Jistě by jim neuniklo, že nejíte, a řešit věci za pochodu není úplně optimální.
• Buďte připraveni na to, že se nemusíte setkat s porozuměním. Určitě se ale setkáte se spoustou otázek a dohadů o tom, jestli je to správné řešení nebo ne. Vybavte se tedy argumenty a v klidu sdělte, proč chcete hladovku podstoupit. Dejte najevo, že o tomto tématu mnohé víte (opravdu je potřeba detailně se seznámit se všemi podrobnostmi k průběhu hladovky i k jejímu úspěšnému zakončení a návratu zpět ke stravě). To, že máte jasno v tom, do čeho jdete a proč do toho jdete, může pomoci zvládnout první vlnu nepochopení. Dejte svým blízkým čas, aby mohli vaše argumenty v klidu zvážit, protože téma hladovky není běžné a je potřeba počítat s tím, že v lidech zpravidla vyvolává překvapení až úlek.
• Pokud se však setkáte jen s vytrvalým odporem, který by vám bránil záměr uskutečnit, nebo by se vám okolní prostředí nepodařilo naklonit tak, abyste měli potřebný klid, tak si raději najděte jiné útočiště, kde se budete cítit dobře.
• Zvolte správné načasování - uvědomte si, zda vás v plánovaném termínu hladovky a návratové fáze nečekají nějaké rodinné narozeniny, důležitý večírek, služební cesta, prostě události, které by zkomplikovaly vaši situaci a případně také vztahy v rodině nebo na pracovišti.
• Okolí, které nepatří k vašim nejbližším, a osoby, se kterými nežijete v jedné domácnosti, vynechte. Neříkejte jim o svém hladovění nic. Ušetříte tak spoustu energie, kterou byste museli vynakládat na všemožné vysvětlování. Stejně tak neříkejte nic v práci, nikomu do toho nic není, hladovka je vaše soukromá věc. 
• Možná budete překvapení, ale nejlépe na informace o hladovění reagují děti. Možná to bude tím, že u nich je méně intenzivní pocit strachu ze smrti, který často znepokojuje dospělé. Našim náctiletým dětem jsme vysvětlili, že hladovka je způsob, jak se zbavit dlouhodobých nečistot a usazenin z těla, a že pokud k jejímu provedení člověk přistupuje seriózně a zodpovědně, tak to vede k trvalému zdraví a k lepší fyzické kondici. Tím byla faktická stránka mé absence u stolu vyřešena. Kluci měli v průběhu jeho hladovění otázky, které napověděly, že proces pozorují a také o něm přemýšlejí. Získali tak přeneseně zajímavou zkušenost, že nejíst po určitou dobu neznamená zemřít. V praxi to vedlo k tomu, že na stupidní reklamní sdělení, co vše je ještě potřeba sníst k upevnění zdraví, reagují většinou smíchem.
• Buďte opatrní na to, s kým se o své poznatky podělíte a s kým ne. My se vždy rádi podělíme v rámci naší rodiny a také přáteli, které to zajímá, ale jinak o tomto tématu nemluvíme. Probírat téma hladovky na společenských akcích nebo mezi lidmi, které známe jen zběžně, je naprostý nesmysl. Pokud to někdo takto dělá, tak to vypovídá spíš o určité sebestřednosti a nezralosti, potřebou pochlubit se lhostejno komu. Máme za to, že ten, kdo informace hledá, se buď sám zeptá, nebo třeba zavítá na stránky Elixíru mládí a tam si to v klidu sám pro sebe přečte.

Hladovkář v rodině II. - Jak se chovat k hladovějícímu v rodině