Čtrnáctidenní hladovka - emoce a čísla
Bez velkého ohlašování jsem se rozhodl vykonat další, tentokráte čtrnáctidenní očistnou hladovku. Předchozí hladovku jsem držel sedmidenní, tak si říkám, jak to zvládnu, dva týdny jen o vodě, to už je přece jen trochu jiná liga, ale cítím, že to potřebuji. a tak se s vámi podělím o své nové pocity i o nějaká měření, kterých jsem se před a po hladovce účastnil.
Hladovku jsem nijak speciálně neplánoval a začal jsem ji stejným způsobem jako hladovku sedmidenní. Těch prvních sedm dní mělo i podobný průběh. V pátek odpoledne jsem si dal poslední jídlo, v sobotu pak tradičně Zaječickou hořkou kvůli vyprázdnění střev a pak už jen vodu. Hlad v souladu s teorií ustal třetí den, stejně jak pocit chladu. Třetí den je totiž chvíle, kdy organismus přepne z běžného režimu (pro který už nedostává žádné "palivo") na režim vnitřního spalování (pro které je "paliva" dostatek, tedy spousta tuků a jiných méně hodnotných tkání).
Po přepnutí na režim vnitřního spalování se do organismu vlije nová energie a hladovějící se cítí velmi dobře. Já nebyl výjimkou, takže jsem chodil normálně do práce i na tréninky. Za zmínku stojí, že během strečinku dotáhnu i ty pozice, které jsou mi jinak nedostupné, protože břicho během hladovky docela splaskne a ohnete se tak daleko více než normálně. Šestého dne jsem pocítil, že ve střevech je nějaký obsah, kterému se nechce ven. Z teorie a předešlých zkušeností vím, co s tím - opět Zaječská hořká coby spolehlivé projímadlo dostala vše rychle ven. K mému překvapení těch nečistot nebylo už tolik, jako při předchozí hladovce - je zřejmé, že předchozí očista byla důkladná a že jsem se v mezidobí nestihl zanést dalším nepořádkem.
Počínaje osmým dnem jsem vyplul do neznámých vod. Na pořadu byla tzv. první acidózní krize, která podle teorie začíná právě kolem osmého dne. Acidózní krize je několikadenní období, kdy organismus spaluje tuky bez přítomnosti sacharidů (ty jsou dávno spotřebovány), a tudíž je spaluje méně dokonale. Vedlejšími produkty jsou máselné kyseliny a ketonové látky, tj. i aceton, kterého se nezbavíte a který provází váš dech až do konce hladovky - a ještě pár dní po jejím ukončení.
Během acidózní krize jsem se cítil o poznání hůře. Únava byla znatelná a na nějaké sportování jsem už neměl náladu. Nejméně příjemným pocitem byla trvalá pachuť a sucho v ústech, přičemž nijak nepomáhalo vydatné pití. Přesto jsem nechtěl hladovku přerušit. Acidóza je určitý zákonitý proces a je dobré nechat ji proběhnout až do jejího uklidnění - což podle teorie mělo nastat přibližně dvanáctý až čtrnáctý den. Po proběhnutí acidózní krize by mělo dojít k subjektivnímu zlepšení stavu, ale to už vám nepotvrdím, jelikož jsem cítil, že už toho bylo i tak dost a že je čas na ukončení a vyhodnocení. Přesně na Velký pátek jsem tak ukončil hladovku, která trvala celkem čtrnáct dní.
Nyní vám mohu nabídnout pár čísel, neboť jsem si nechal změřit tělesnou konstituci na speciálním sofistikovaném měřicím zařízení InBody, navíc vylepšeném o krejčovský metr. Měření jsme provedli před a po hladovce. Nejprve tabulka:
A nyní komentář:
Během 14-ti dní jsem ztratil 3,3 kg na váze na výsledných 76,4 kg, což je přibližně 4,1%. Tím jsem se dostal na zcela ideální míru, protože moje výška je 176 cm a ideální váhy se dopočítáte tak, že od výšky odečtete stovku. Potud je to dobré. Překvapením však bylo, že na celkové hmotnosti kosterního svalstva jsem ztratil kilo a půl, zatímco na tucích jen necelé kilo - měl bych to raději obráceně a byl jsem z toho docela rozladěný. Ale pokud se na tento úbytek podíváme procentuálně, nevychází to zas tak špatně - tuků ubylo 6,5%, zatímco kosterního svalstva pouze 3,9%. Navíc je třeba vidět, že mezi svalstvo přístroj započítává i veškeré usazeniny, které člověk ve svalstvu má a kterých se během hladovky zbavuje, takže s úbytkem činného svalstva to rozhodně není tak zlé, jak by to na první pohled mohlo vypadat. Tak jako tak je dobré svaly velmi rychle posílit, a to vydatnou (a kvalitní) stravou a přiměřeným cvičením. Ostatní parametry šly také dolů, ale jen tuky šly dolů více, než byl procentuální úbytek celkové váhy. Jinými slovy, tuků na jednotku hmotnosti ubylo a všech ostatních složek na jednotku hmotnosti přibylo. To je rozhodně dobrý výsledek.
Když se podíváme na centimetry, tak to také vypadá poměrně dobře. Nejvíce jsem si polepšil v pase - o 6 cm, což je 6,4%. Potvrzuji, že jsem si zkrátil pásek o dvě dírky a asi budu muset obměnit šatník, aby na mně kalhoty příliš neplandaly. Ztratil jsem relativně dost i na paži - 4,5%, ale na pohled to není znát, jen svaly jsou trochu lépe prokresleny, takže i tam se ztrácely spíše tuky než činné svaly. Považuji za nutné zdůraznit, že i po čtrnácti dnech bez jakéhokoliv přísunu organických látek - tedy jen a jen o vodě, mi zůstaly všechny parametry měřené přístrojem InBody v normě a v doporučovaném rozmezí. Mám na mysli především proteiny a minerály, a pochopitelně také svalstvo a tuky. Naopak, hodnoty se dokonce dostaly blíže k ideálním hodnotám, zejména tělesná váha a objem pasu.
Jaký je závěr? Především potvrzuji, že úbytek tkání při očistě je selektivní. Nejvíce ubude tuků, což je určitě dobře. Zbavíte se také usazenin z dalších tkání, především z jater a ze střev.