nezávislost-energie-styl
stránky o zdravém životním stylu pro mladé i ‚věčně mladé‘
© 2012-2017 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Setkání pod Lomnickým štítem

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Vždycky tvrdím, že náhodná setkání ve skutečnosti nejsou náhodná, že je pro nás naplánoval někdo nahoře, někdo, kdo to s námi myslí dobře a kdo nám fandí...
Už dlouho jsme si plánovali dovolenou ve Vysokých Tatrách. Já i moje žena jsme tam jezdívali se svými rodiči a získali jsme tak k nim hlubší osobní vztah, takže zbývalo jen najít vhodný termín a ubytování. S termínem nebyl problém - a co ubytování? Začal řetězec „náhod“, na jehož konci bylo setkání s rodinami Hvizdošových a Syrovátkových, kteří v Horním Smokovci vedou penzion Partizán a Vilu Miramonti.
Nebudu napínat a prozradím, že nám s nimi bylo natolik příjemně, že už teď je jisté, že za rok jedeme zase .

 
Ubytovacích kapacit je v Tatrách dostatek, ale zkušenosti nemáme, tak jsme se informovali u našeho kolegy, který je původem z Popradu. Prozradil nám, že rodiče jeho přítelkyně vedou ve Vysokých Tatrách nějaký penzion, že tam by se nám mohlo líbit. Podle internetových stránek (www.miramonti.sk) se nám penzion líbil, cena byla příznivá, tak jsme dali na jeho radu a ubytování jsme si zarezervovali. Neměli jsme žádná zvláštní očekávání, čekali jsme standardní ubytování s průměrnou výbavou - jako ostatně všude jinde. Když jsme pak přijeli, začali jsme postupně odhalovat výhody právě tohoto místa...
 
1. Dostupnost
Velký kus cesty z Česka vede po krásných silnicích, bez problémů najedete do Starého Smokovce a z něj do Horního Smokovce - a hned nějakých padesát metrů od silnice je Vila Miramonti, kde jsme byli ubytovaní. Není třeba zajíždět po lesních cestách někam do divočiny, je to hned u hlavní cesty. Tam auto zaparkujete a nebudete ho potřebovat po celou dobu pobytu, protože v Tatrách je lepší jezdit ekologickou električkou. Ta ostatně zastavuje kousek od penzionu.
 
2. Prostředí
Vila Miramonti leží hned pod Slavkovským štítem, je na něj nádherný výhled, stejně jako na Lomnický štít, který se tyčí v těsné blízkosti. Ráno vstanete a z okna vás vítají vrcholky hor. Máte-li oči jako orel, pak přímo z pokoje můžete spatřit lanovku, jak se tiše sune na vrchol Lomnického štítu. Na opačné straně je vyhlídka na Poprad a na Nízké Tatry, které máte jako na dlani.
 
3. Klid
Nepatříme mezi ty, kteří vyhledávají rušné turistické resorty s hlasitým programem po celý den, spíš naopak. Když jsme u moře, milujeme hlas moře, vlnobití, křik racků. Když jsme na horách, máme rádi šumění stromů, bublání potůčku a další zvuky přírody. Když místo toho slyšíme řvoucí rádio nebo jinou hlasitou produkci, zvedáme kotvy a mizíme. Tady to není nutné. V Horním Smokovci je svatý klid, nic tu nehuláká, tady si opravdu odpočinete.
 
4. Električka
Električka patří do Vysokých Tater tak samozřejmě jako kamzíci. První z nich vyjela 20. prosince 1908 a od té doby električky už více než sto let zajišťují ekologickou přepravu cestujících mezi tatranskými hlavními turistickými centry. Doprava je velice dobře organizovaná, odjezdy jsou každou hodinu vždy ve stejný čas, takže si jízdní řád rychle zapamatujete.
Dnes zde jezdí modernější soupravy, než je ta na obrázku, ale milovníky romantiky povozí každou neděli i tahle babička.
Zastávka „Horný Smokovec“ je, jak jsme už zmínili, blízko Vily Miramonti, takže se snadno a rychle dostanete na místo, ze kterého chcete začít svoji tůru. Auto můžete nechat odpočívat po celou dobu pobytu, jak jsme to udělali i my.

5. Provoz a obsluha v penzionu
Ve Vile Miramonti se nevaří, zato máte na každém apartmánu kuchyňský kout, kde si můžete vařit sami. Komu to nevyhovuje, může si objednat večeři v partnerském penzionu Partizán. Restaurace slouží především ubytovaným hostům, zvenčí přichází málokdo, takže tu vládne pohoda a klid. Hosté přijdou na večeři, nebo jen tak posedět u čaje, piva či vína po náročném celodenním výletě. U stolů můžete vídat tváře lidí, které se po pár dnech stanou známými, takže můžete případně prohodit pár vět o prožitém dni, nebo o tom, kam se chystáte. Čas tu plyne krásně a člověku je příjemně.
Na příjemné atmosféře v restauraci má však hlavní zásluhu usměvavý personál. V restauraci obsluhují samotní provozovatelé - sourozenci Ing. Jaroslav Hvizdoš a paní Janka Syrovátková. Střídají se zde na vícedenní „směny“ a pracují zde i ostatní členové jejich rodin. Atmosféra je tedy vskutku rodinná a otevírací doba je „dokud jsou hosté“.
Od manželů Syrovátkových jsme se také dozvěděli, že můj kolega je u nich podepsaný více, než mi prozradil - je vášnivým fotografem tatranské přírody a interiéry penzionu Partizán jsou vyzdobeny jeho vlastními fotografiemi. A tak je tu na zdech plno kamzíků i svišťů. Upřímně řečeno, to se nám líbilo daleko více, než když jsme byli v jedné lázeňské vile v Jeseníkách a na zdi jsme měli obrazy Benátek...

Tip na výlet
Vysoké Tatry jsou snad nejmenší velehory na světě – jejich hlavní hřeben měří jen 26 km, přesto nabízejí ty nejkrásnější výhledy a turistické zážitky. Jsou cesty, kudy proudí denně davy lidí, zejména proto, že cílem těchto cest je většinou horská chata. Jsou ale také cesty, kam se turisté příliš neženou, zejména proto, že terén je náročnější a na konci trasy nečeká občerstvení, nýbrž panoramatický pohled do otevřené krajiny plné skalisek. Může se vám tak stát, že za den potkáte jen pár lidí, které můžete klidně pozdravit „Hore zdar!“. Pokud budete chodit tiše a budete si všímat okolní přírody, můžete uvidět kamzíky, nebo i plachého sviště. Nadýcháte se čerstvého vzduchu, při cestě uzobnete sem tam borůvku a možná i pořádně zmoknete - prostě užijete si přírodu takovou, jaká je.
Kdybychom měli vybrat nejhezčí trasu, kterou jsme za ten krátký čas stihli absolvovat, byla by to určitě Velká Svišťovka.
Trasa, tak jak jsme si ji naplánovali, není nijak náročná. Velká Svišťovka měří 2037 metrů, ale cestu si hodně usnadníme tím, že vyjedeme lanovkou z Tatranské Lomnice až na Skalnaté pleso ve výšce 1764. Těch necelých 300 metrů vystoupáme a pak už se jde jen a jen z kopce až zpátky do Tatranské Lomnice, celkem tak 16 km. Ale než dojdeme až do Tatranské Lomnice, čeká nás mnoho krásných a zajímavých míst.
Hned u Skalnatého plesa můžeme navštívit krále tatranských nosičů, kterým je Laco Kulanga a který zde vede Skalnatou chatu. Prohlédneme si jeho rekordmanské trofeje, posilníme se na cestu a můžeme vyrazit. Na Velkou Svišťovku je to asi hodina cesty, ale když se budeme kochat přírodou, potrvá nám to déle . Ze Svišťovky se nám naskytne úžasný pohled na Jastrabiu vežu a na Kozí štít, vzadu pak Jahňací štít. Pod námi je nádherná Dolina Zeleného plesa a Chata pri Zelenom plese (dříve Brnčalova chata), kde se brzy občerstvíme. Chata je „co by kamenem dohodil“, ale sešup dolů je prudký, takže půjdeme pomalu a potrvá ještě tak hodinu, než k ní sejdeme.
Ověříme si, že Zelené pleso je opravdu zelené, a vyrazíme dále. Pak nás čeká jednoduchá cesta Dolinou Zeleného plesa a Dolinou Kežmarskej Bielej vody až do Tatranské Lomnice. Tam už na cestě žádné občerstvení není, pokud tedy nepočítáme borůvky. Těch tam je, hlavně pak blíže k Tatranské Lomnici, opravdu požehnaně, hotový borůvkový ráj.
  Budete-li mít štěstí, můžete zjistit, že se o keřík borůvek dělíte s medvědem, který trhá z druhé strany (jak se to tu před léty stalo mé tchyni). V takovém případě doporučujeme přenechat keřík medvědovi a tvářit se, že tam vůbec nejsme...

Pokud je medvěd hodně blízko, je dobré lehnout si na břicho, rukama si chránit hlavu a nehýbat se. Tehdy to ale nebylo nutné, medvěd o tchýni neprojevil zájem a šel si po svých...
Borůvky způsobily, že se naše cesta hodně protáhla. Podle značení měla cesta od Zeleného plesa do Tatranské Lomnice trvat kolem tří hodin, nám ale trvala dvakrát tolik. Do svého itineráře jsem si tedy napsal poznámku:
„Tůra okolo Velké Svišťovky: Obvyklý čas celkem 5 hodin, v čase borůvek 8 hodin.“

Na závěr fotogalerie:
Romantický pohled na penzion Partizán .
 
Zátiší u vchodu.
 
Vila Miramonti s Lomnickým štítem v pozadí.
 
Odpočinková plocha u Partizánu.
 
Poprad jako na dlani.
  Komentáře

Pro psaní komentářů se prosím přihlaste. Pokud u nás zatím nemáte účet, můžete se zaregistrovat zde.
  Neměli byste vynechat

Čajovna u Tibeťanů

Zdeněk Breitenbacher
Čajovny jsou v České Republice docela zvláštní fenomén. Česko totiž k čaji nemá žádný vztah. Nejsme čajovou velmocí ani zde pití čaje - narozdíl třeba od Anglie - nemá žádnou významnou tradici. Přesto je zde na evropské poměry mimořádně velké množství čajoven. Jejich vznik v České Republice zahájil řetězec „Dobrá čajovna“, a protože měl nápad úspěch, vznikaly postupně čajovny další. O jedné opravdu skvělé čajovně víme a spolu s vámi ji nyní navštívíme...

Postav strom, zasaď dom...

Zdeněk Breitenbacher
...nebo naopak? Každopádně, vyznavač Elixíru mládí má jednu velmi důležitou vlastnost: Plánuje dlouhodobě, plánuje tak, jako kdyby tu měl být velmi dlouho, plánuje tak, jako kdyby byl nesmrtelný. Není žádná hranice, od které by si říkal, že to už nemá cenu, že už se výsledků nedožije. Nehledá žádný „quick-win“, nýbrž pečlivě sestavuje vše, co mu jednou - za dvacet, za padesát či za sto let přinese nějaký prospěch. A tak stavíme domy a sázíme stromy...

Relaxace v józe

Zdeněk Breitenbacher, Minijóga IX.
Jak se rýmuje jóga a relaxace? Kupodivu hodně. Za pomoci relaxace se cvičící uvolní od každodenního napětí a stereotypu a připraví se na vědomé a soustředěné cvičení. Stejně tak je důležité vkládat relaxační pasáže i doprostřed cvičení, a to kvůli tichým procesům v těle i v mysli, které po cvičení samotném ve cvičícím jogínovi doznívají. Pojďme si to vysvětlit blíže.

nezávislost-energie-styl
stránky o zdravém životním stylu pro mladé i ‚věčně mladé‘
© 2012-2017 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi