nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Co je to vlastně stáří?

Zdeněk Breitenbacher
 
 
V tisku se nedávno objevily diskuze, kdy vlastně začíná stáří. Pochopitelně, pisatelé zjistili, že hranice stáří se nedá definovat jednoznačně, přesněji řečeno, nedá se definovat vůbec a různé skupiny odborníků i laiků se prostě mezi sebou vůbec neshodnou. Definic, co je to stáří, tak máme hned několik, přičemž si troufám tvrdit, že správná není ani jedna z předložených. Dobrá, řeknete si, na Elixíru mládí byste měli vědět, jak to tedy je, nebo ne?

 
Víme či nevíme, to posuďte sami. Proberme si vše, co se v diskuzích objevilo:
- Stáří začíná ve 34 letech - tvrdí průměrní teenageři. To asi vyvracet nemusíme, vyvrátí si to sami teenageři, až dospějí do stejného věku a až se jich zeptáte, jak to tedy je.
- Stáří začíná narozením prvního vnoučete. To je velmi nepřesné, jsou babičky, které mají 35, stejně tak jsou ale i mládenci, kterým je 99 a vnoučka nemají, někdy nemají ani syna či dceru...
- Stáří začíná odchodem do penze. Toto je sice snadno změřitelné, ale také neobstojí. Věk odchodu do penze se mění směrem k vyššímu věku, přičemž jediným důvodem je ekonomická situace státu. Definice, podle které je stáří závislé na ekonomice státu, nemůže obstát.
- Stáří začíná dosažením konkrétního číselného věku, např. 70-ti let. To nemohu přijmout. Můj otec, kterému je 78 let, je uznávaným a stále vyhledávaným odborníkem na speciální měření, má spoustu koníčků a pořád se učí něco nového. Stejně tak můj strejda, kterému je už 80. Hýří vtipem, stále si hraje s počítačem a objevuje jeho nové možnosti, sbírá a upravuje si v počítači vážnou muziku, také se stále učí. Oba spolu pořádají výpravy za parními mašinami a jejich historickými jízdami po celé Moravě, číhají na ně na trati a fotí je pro svoji zábavu. Mladíci, viďte?
- Co říkají úřady? Bohužel, zde také nepochodíme. Český statistický úřad pracuje se skupinami 0 - 14, 15 - 64 a od 65-ti let výše. Experti doporučují horní hranici zvednout - na 75 let. Kupodivu, jiné národy to mají jinak - například v Kanadě je člověk vnímán jako starý od 79, ve Švýcarsku až od 84! Čili opět velmi subjektivní členění, závislé na národnosti, ke které patříte. Takovou definici také neberu.
 
Pozor, teď přijdou favorité:
- Vážným kandidátem na dobrou definici stáří je míra soběstačnosti. Okamžik, kdy váš blízký začne být na vás závislý, je opravdu významný přelom, a mnoho lidí právě tento okamžik spojuje se vstupem do stáří. Čekáte-li zde ale finální definici stáří, zklamu vás. Je mnoho lidí, kteří nejsou soběstační, a přesto je směle označíme jako mladé. Takový Stephen Hawking, snad nejvýznamnější teoretický fyzik dneška, je těžkou nemocí ochrnutý tak, že téměř už ani nemůže komunikovat. Ale kdo jste ho viděli, jak se o to snaží a jakou měl dětinskou radost z hlasového syntezátoru, který mu opět umožnil přednášet na univerzitě, uznáte, že jste možná nikdy nespatřili mladšího člověka, než je právě on.
- Stáří je podle ní spojeno se ztrátou sexuálního zájmu. Toto zní nadějně, dokud nezačneme zkoumat, proč vlastně ke ztrátě zájmu u toho či onoho konkrétního člověka došlo. Často zjistíme, že tím důvodem není ani tak stáří, jako spíš přepracovanost a rezignace na vlastní kvalitní život - ve jménu získání a zachování nějakého ekonomického statusu a prestiže. Jinými slovy, ani ten sex či jeho nepřítomnost nemají se stářím mnoho společného.
 
Dobrá, už jsme vystříleli všechny nápady, co je to tedy stáří? Máme vůbec takovou definici?
Ano, máme. To slovo už tu zaznělo. Správná definice stáří je REZIGNACE. Rezignace na vlastní kvalitní život, rezignace na svůj rozvoj, rezignace na láskyplný vztah s partnerem. Pohodlí vystřídá pohodu, aktivita slábne, na životosprávu se přestane dbát. Člověk, který začne vzdávat tu kvalitu života, kterou dříve měl nebo o ni aspoň usiloval, začíná stárnout. Tohle a nic jiného je skutečné stáří.
Stáří začíná okamžikem, kdy člověk, spíše z pohodlnosti než z nemohoucnosti, přestane dbát na to, co mu svědčí a prospívá. Kdy rezignuje na všechno úsilí, zájem a aktivitu, které udržují jeho tělo i mysl v kondici. Už jen dožívá. A tak můžeme potkat starce, kterým je teprve dvacet, stejně tak jako mladíky, kterým je přes devadesát.
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
Troufám si říci, že ve spánku se nestárne. Vědecké autority by nade mnou asi kroutily hlavou a možná mne nominují na příští Bludný balvan. Bludné balvany jsou každoročně vyhlašované ceny za nevědecká tvrzení všeho druhu, a tak přemýšlím nad tím, jestli tyhle stránky nebudou také jedním z horkých kandidátů. Mnohá z tvrzení, která tady uvádím, nejsou vědecky potvrzena a asi taky nikdy nebudou. Pokud vám například tvrdím, že když se usmějete, rázem omládnete o pět let, nemám to podložené vědeckým výzkumem, jen vím spolu s vámi, že to opravdu funguje!

Svěťte neděli

Zdeněk Breitenbacher
Víkend znamená odpočinek, relaxaci, sport a zábavu. Neděle je sváteční den už od stvoření světa a volnou sobotu jsme si vybojovali v minulém století, abychom si odpočali po náročném pracovním týdnu. Bohužel, namísto odpočinku pro řadu z nás víkend znamená dohánění v domácnosti, na zahradě, na chalupě (nedej bože v práci!) všeho, co jsme za celý týden nestihli.
Takže nakonec ze dvou dnů, určených na odpočinek, máme jen dva dny další práce a jakýkoliv odpočinek je v nedohlednu. V pondělí se utahaní vracíme do práce a doufáme, že si malinko odpočineme tam, ale jako obvykle, hned na pondělní ranní poradě nás šéf vyvede z omylu. Neodpočatí, bez energie a s kruhy pod očima pak opravdu nepůsobíme mladistvým dojmem. Asi cítíte spolu se mnou, že tady je něco špatně.

Rozumíte svému osudu? II.

Zdeněk Breitenbacher
Je to už dlouho, co jsme uvedli článek „Rozumíte svému osudu?“, ale pořád dostávám dotazy na reálnou možnost porozumění vlastnímu osudu. Nejsme jen třtina vlající ve větru nekonečného řetězce náhod, bez jakéhokoliv hlubšího smyslu? Věřím, že ne.
Věřím, že to, co se nám děje, je v souladu s nějakým hlubším záměrem, jehož jsme součástí. Pokud tomu záměru aspoň trochu porozumíme, mnoho věcí v našem životě se zjednoduší a nebudeme ztrácet energii v marných zápasech o něco, co nám není předurčeno. Naopak, půjdeme přímou cestou a vše se nám bude dařit. Je to vůbec možné, porozumět celému záměru? Nebo aspoň tomu, co se týká nás samotných? Jak vůbec k onomu porozumění dospět?

nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi