nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
 

Bršlice kozí noha – jedlý plevel s neodolatelným aroma

Jolana Breitenbacherová
 
 
Pokud máte zahradu s trávníkem, který není nijak kultivovaný, je dost možné, že na něm najdete také bršlici kozí nohu. Bršlice roste nejraději jako podrost pod stromy, ve vlhčí půdě, v listnatých a smíšených lesích. Na zahradě se jí daří v polostínu, například pod rybízem, pod okrasnými keříky a thujemi nebo ve vlhčích zákoutích zahrady.

Bršlice je velmi vytrvalá rostlina, má síť podzemních oddenků, které je prakticky nemožné všechny najít a vykopat, takže pokud se jí snažíte zbavit, je dost pravděpodobné, že na místě, kde jste ji jeden rok snaživě hubili, vyroste dalším rokem znova. My jsme se rozhodli, že bršlici pojmeme jako jedlou součást naší zahrady, protože její mladé listy jsou velmi chutné a bohaté na vitamín C. Tudíž bršlici nehubíme, ale sklízíme .
Botanický popis bršlice a jak ji spolehlivě poznat, najdete zde. Nejsnáze ovšem bršlici poznáte podle kozího kopýtka na spodní straně stonku.

 
Jak sklízet kvalitní rostliny bršlice?
Bršlice je neuvěřitelně houževnatá rostlina, kterou je možno sklízet od časného jara do pozdního podzimu. Její lístky raší neuvěřitelně rychle, a přesto, že má ráda vlhčí půdu, prospívá i za sucha, kdy měsíc nezaprší (jako například letos v létě). Lodyhy bršlice mohou vyrůst i do výšky kolem půl metru, ale taková velikost už není pro kuchyni příliš vhodná. Daleko jemnější chuť mají rostliny úplně mladé, světle zelené, které sotva rozvinuly lístky. Ty jsou vhodné zejména do salátů nebo jako čerstvá nať do polévek, na chleba a podobně. Větší lístky s výškou stonku do 10 cm pak můžeme použít do nádivek, do špenátu, do omelet, zapečených pokrmů atd.
Většinou se nám stane, že bršlice roste rychleji a její množství je větší, než stačíme zkonzumovat. Kvalitní rostliny však můžeme mít neustále po ruce, pokud ty starší vysečeme srpem. Během tří dnů pak na jejich místě najdeme mladé šťavnaté lístky.
Jak bršlice poslouží našemu zdraví?
Bršlice je velmi bohatá na vitamin C, ale krom toho obsahuje řadu prospěšných látek, které pomáhají rozpouštět soli v těle. To je užitečné nejen při léčení dny nebo revmatismu, ale také při rozpouštění a vylučování solí z ledvin.
 
Krémová polévka z bršlice a brambor
  • 500 g nových brambor
  • 1 plná hrst mladých lístků bršlice bez stonků
  • Půl kávové lžičky drceného kmínu
  • Půl polévkové lžíce sypkého zeleninového bujónu Würzl (nebo 1 Würzl kostka)
  • Na dochucení kysaná smetana
Brambory dobře omyjeme, nakrájíme i se slupkou na kostky a dáme vařit spolu s kmínem a zeleninovým bujónem Würzl. Vody dáme tolik, aby byly brambory potopené 1 cm pod hladinou. Až jsou brambory měkké, odstavíme hrnec z ohně a rozmixujeme tyčovým mixérem do hladka. Je-li třeba, dolijeme trochu vody. Potom do hrnce přisypeme omyté listy bršlice a znovu pomixujeme (stonky nepřidáváme, jsou dost vláknité a komplikovaly by mixování). Ochutnáme, v případě potřeby přisolíme.
Polévku podáváme ihned poté, co rozmixujeme bršlici, aby si kousky lístků zachovaly svěže zelenou barvu. Každý talíř můžeme dozdobit lžičkou kysané smetany, lístky bršlice nebo smaženým hráškem.
Takhle vypadá polévka na talíři...
...a takto v detailu:
  Komentáře
  Neměli byste vynechat
Melasa je zbytkovým produktem, který vzniká po extrakci cukru ze třtiny nebo cukrové řepy. Obsahuje stále ještě více než 50% sacharidů, ale její chuť je jiná, není sladká. Chutná nahořkle, trošku jako melta, a to proto, že obsahuje tolik minerálních látek a stopových prvků, že její chuť je tím výrazně ovlivněná. Lidé ze třtiny a řepy usilovně dobývají cukr a ten ještě rafinují, aby byla jeho barva hezky bílá a aby byly všechny zbytky melasy dokonale odstraněny. A tak se veškeré minerální bohatství považuje za nežádoucí odpad, který se používá ve farmacii nebo v potravinářství pro kultivaci mikroorganismů, anebo se přidává do krmných směsí. Ti, kdo tajemství melasy znají, ji však považují za černý zázrak a neváhají ji přidat i do svého jídelníčku...

Vita-auriánská domácí šunka

Zdeněk Breitenbacher
Jestli si dobře pamatujete, vita-auriánstvím jsme nazvali nový směr ve stravování, který se v rámci dostupných poznatků snaží o maximální zachování zářivé energie potravin, tedy toho, co se jinak nazývá aurou. Uvedli jsme si, že rostlinná strava ztrácí svou auru vařením, ale maso si svou zářivou energii zachovává i po uvaření. Na rozdíl od jiných radikálních směrů, jako je vegetariánství, veganství či vitariánství náš směr tedy nezakazuje maso. Snažíme se ovšem o maximálně šetrnou úpravu a samozřejmě se zcela vyhýbáme chemickým látkám, jako jsou konzervanty a glutamáty.
Tím jsou nám zapovězeny běžné uzenářské výrobky, s výjimkou těch, které si vyrobíme sami. Dnes si napíšeme, jak lze vyrobit delikatesní domácí šunku, která vyhoví i těm nejpřísnějším vita-auriánským kritériím.

Máte chuť na sýrovou palačinku se špenátem? Tak se nejdříve podívejte, jestli není ve vašem okolí čistý kus trávy, ze které byste mohli nasbírat plevel do špenátu. Plevelné rostliny mají často aromatickou chuť a krom toho obsahují spoustu vitamínů a minerálů. Pokud jste majiteli zahrádky a nepřeháníte to s údržbou trávníku, určitě najdete spoustu dobrých bylinek právě tam.

nezávislost • energie • styl
© 2012-2020 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi