nezávislost-energie-styl
stránky o zdravém životním stylu pro mladé i ‚věčně mladé‘
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi
  Vybíráme pro vás

Hladová reportáž - den třetí

Zdeněk Breitenbacher
2 komentáře
 
Pokračuji v hladovění třetím dnem. Ve skutečnosti, první den byl jen poloviční, hladověl jsem od tří odpoledne, a teprve druhý den znamenal celodenní hladovění. Dnes to mám také tak, což znamená, že jediné, co smím požívat, je čistá voda. Mohu si ji přihřát nebo ochladit, a to je tak všechno.
Je zajímavé, kolik denních aktivit je spojeno s jídlem a pitím. Když to tak spočítám, ušetřím denně až tři hodiny času: Nakupování, vaření a samotné stravování, k tomu se přidává příprava nápojů, jako kávy a čaje, případně u nás doma také ovocných šťáv. Když pomyslím na ty uhoněné manažery, kteří nevědí kam dřív a nic nestíhají, natož vlastní rodinu, tak bych jim mohl poradit pravidelnou hladovku. Myslím, že by to jejich život vylepšilo v mnoha oblastech...

Hladová reportáž - den pátý

Zdeněk Breitenbacher
1 komentář
 
Hladovka je u konce. Trvala, jestli dobře počítám, 86 hodin. Ale neznamená to, že teď do sebe začnu ládovat všechno, na co přijdu. Naopak - návrat z hladovky musí být velmi pozvolný, úměrně jejímu trvání. Začal jsem tedy velmi opatrně, čistou vylisovanou mrkvovou šťávou, a to v 7 ráno po probuzení. V 10 hodin přišel na řadu banán a o půl dvanácté oběd - pohanková kaše s rozinkami, najemno rozsekanými kešu oříšky, banánem a medem. O páté odpoledne to byl jogurt a teprve večer jsem mohl zkusit něco normálního. Tedy - jak pro koho - u nás to byly mrkvo-ovesné karbanátky.

Kdo nám pije krev

Zdeněk Breitenbacher
1 komentář
 
Nejsme na světě sami. To je na jednu stranu dobře, protože svět je tak mnohem krásnější, nehledě na to, že bez mnoha rostlin a živočichů bychom neměli co jíst. Na druhou stranu to znamená, že i my jsme součástí složitého potravního řetězce.
Naštěstí pro nás to obvykle nekončí potupnou smrtí v zubech krokodýla nebo jiné velké příšery, nýbrž darujeme svou krev po kapičkách. Našimi nejčastějšími predátory jsou totiž rozliční zástupci hmyzí říše. Dnes se podíváme na ty nejdrzejší z nich a řekneme si také, jak se jim bránit.

Přináším vám reportáž o právě absolvované jednadvacetidenní hladovce. Že je hladovka jednoznačně nejlepší očistnou kůrou, to jsme si psali už několikrát, důkladný rozbor najdete zde. Po loni absolvované sedmidenní a čtrnáctidenní hladovce jsem chtěl ty svoje trubky vymést zase o něco důkladněji. Jak to probíhalo?

Mám za sebou jednadvacetidenní očistnou hladovku. V minulých článcích si můžete přečíst, jak přesně probíhala i jak se mi měnily základní tělesné parametry. Hladovkou samotnou ale celý očistný proces nekončí, následuje návratová fáze, která trvá stejnou dobu jako hladovka samotná. Během návratové fáze je třeba velmi opatrně nastartovat zažívací ústrojí, neboť to je během hladovky v klidu, aby mohly probíhat očistné procesy. Zatímco hladovku můžeme přirovnat k řízení letadla v horizontálním letu, návratová fáze je daleko náročnější - jako když jdete na přistání. Podívejte se se mnou, jak jsem takové přistání zvládl.

Setkání pod Lomnickým štítem

Zdeněk Breitenbacher
 
 
Vždycky tvrdím, že náhodná setkání ve skutečnosti nejsou náhodná, že je pro nás naplánoval někdo nahoře, někdo, kdo to s námi myslí dobře a kdo nám fandí...
Už dlouho jsme si plánovali dovolenou ve Vysokých Tatrách. Já i moje žena jsme tam jezdívali se svými rodiči a získali jsme tak k nim hlubší osobní vztah, takže zbývalo jen najít vhodný termín a ubytování. S termínem nebyl problém - a co ubytování? Začal řetězec „náhod“, na jehož konci bylo setkání s rodinami Hvizdošových a Syrovátkových, kteří v Horním Smokovci vedou penzion Partizán a Vilu Miramonti.
Nebudu napínat a prozradím, že nám s nimi bylo natolik příjemně, že už teď je jisté, že za rok jedeme zase .

nezávislost-energie-styl
stránky o zdravém životním stylu pro mladé i ‚věčně mladé‘
© 2012-2018 Zdeněk a Jolana Breitenbacherovi